Připomínky ochránce k věcnému záměru volebního zákoníku

Ochránce zásadně nesouhlasil s tím, aby u voleb do zastupitelstev obcí a krajů bylo aktivní i pasivní volební právo u cizinců z třetích zemí omezeno pouze na ty osoby, kterým právo volit přiznává vyhlášená mezinárodní smlouva. Naopak, aby bylo přiznáno cizincům s uděleným trvalým pobytem v ČR (ve většině případů po 5 letech předchozího dlouhodobého pobytu) a rodinným příslušníkům občanů EU z třetích zemí (občanem EU je myšlen i občan ČR). O svých připomínkách k věcnému záměru volebního zákoníku ochránce informoval poslance ve své pravidelné zprávě o činnosti za 4. čtvrtletí roku 2010.

Účast na rozhodování o věcech veřejných na místní úrovni považuje ochránce za důležitý prvek integrace cizince. Výkon tohoto práva může jen posílit sounáležitost cizince s místním prostředím, poskytuje mu pocit důvěry, uznání přínosu pro lokální společenství ze strany většinové společnosti a umožňuje cizince vtáhnout do místních rozhodovacích procesů, včetně převzetí spoluzodpovědnosti. Navržená úprava není v souladu s Koncepcí integrace cizinců, která byla přijata usnesením vlády ČR ze dne 8. února 2005 č. 126, kde se mj. konstatuje, že politická integrace cizinců zahrnuje mimo jiné „oblast volebního práva na místní úrovni“, a jako jednu z hlavních překážek v oblasti politické integrace cizinců uvádí právě „neexistenci volebního práva cizinců s trvalým pobytem ve volbách do zastupitelstev obcí a krajů“.

Podobné závěry uvádí i Analýza postavení cizinců dlouhodobě žijících v ČR a návrh optimalizačních kroků z října roku 2004. Jako jednu z příčin nedostatečné integrace cizinců do společnosti Analýza definuje, že „ani s cizincům s trvalým pobytem nepřiznává zákon volební právo na žádné úrovni. Volební právo na místní úrovni je přitom doporučováno jako jeden z efektivních nástrojů integrace cizince do místního veřejného života a v mnoha zemích EU již cizinci s trvalým pobytem mají aktivní i pasivní volební právo na komunální úrovni.“

Navržená úprava není v souladu ani s posledním trendem v zemích EU, který jednoznačně směřuje k umožnění přístupu k aktivnímu ii pasivnímu volebnímu právu (při volbách do místních či obecních orgánů) cizincům, pobývajícím na území dotyčného státu trvale či po určitý časový interval.

V dokumentu Společné základní principy politiky integrace přistěhovalců v EU z roku 2004, který má členským státům sloužit jako vodítko při formulování státní integrační politiky se mj. uvádí, že „Dá-li se přistěhovalcům slovo při formulování politik, které se jich bezprostředně týkají, může to vést ke zkvalitnění služby politiky přistěhovalcům a k posílení jejich pocitu příslušnosti. Přistěhovalci by měli být zapojováni do všech vrstev demokratického procesu, kdekoli je to možné. Tuto účast je možné povzbuzovat a vzájemné porozumění vytvářet prostřednictvím strukturovaného dialogu mezi skupinami přistěhovalců a vládami. Kdykoli je to možné, mohli by přistěhovalci získávat i aktivní a pasivní volební právo a právo vstupovat do politických stran. Tam, kde nerovné formy členství a úrovně zapojení přetrvávají déle než po rozumnou či nezbytně nutnou dobu, mohou hluboce zakořenit bariéry a rozdíly.“

Z uvedených důvodů ochránce navrhl, aby bylo u voleb do zastupitelstev obcí a krajů volebním zákoníkem přiznáno aktivní i pasivní volební právo všem cizincům z třetích zemí s povoleným trvalým pobytem, včetně rodinných příslušníků občanů EU (ČR), kteří pobývají na území ČR déle než 5 let. U rodinných příslušníků občanů EU (ČR) lze s ohledem na jejich specifické a zvýhodněné postavení dokonce zvažovat kratší lhůtu než 5 let.  

V současné době je právo účasti v obecních volbách přiznáno všem dlouhodobě usazeným cizincům v těchto státech EU: Irsko (1963), Švédsko (1975), Dánsko (1981), Nizozemí (1985), Maďarsko (1990), Finsko (1991), Estonsko (1996), Slovensko (2002), Slovinsko (2002), Lucembursko (2003), Lotyšsko (2004) a Belgie (2004). Z dalších evropských zemí je to např. Norsko (1983), Island (2002) a některé kantony ve Švýcarsko.