Činnost konzulátů při udělování víz

Podnětem šetření z vlastní iniciativy ve věci informování cizinců o podmínkách vstupu a pobytu cizinců na území České republiky (zejména o podmínkách udělení víza) prostřednictvím internetových stránek jednotlivých zastupitelských úřadů byly poznatky shromážděné v průběhu několika let při vyřizování stížností na postup konzulárních úředníků. Stěžovatelé poměrně často poukazovali na nedostatek/nedostupnost informací o výše uvedené problematice.

Žadatelé o vízum v drtivě většině neumí česky, neznají české právní prostředí a podání žádosti je pro ně časově i finančně náročné. Je proto nezbytné, aby měli možnost bezplatně získat veškeré potřebné informace o vízovém procesu ještě před vlastní cestou na konzulární úřad. Ochránce se proto ve svém šetření zaměřil na dnes nejjednodušší a nejčastěji využívaný způsob poskytování informací – prostřednictvím internetu. V této souvislosti musel konstatovat nedostatky, některé dokonce zásadního charakteru. Přestože internet umožňuje snadné informování neomezeného množství osob v různých jazykových verzích, ochránce zjistil, že webové stránky některých konzulátů nebyly vůbec dostupné nebo docházelo k výpadkům v jejich funkčnosti. Někdy sice stránka fungovala, ale příslušné odkazy s vízovou tématikou neobsahovaly jakékoli informace nebo byly údaje neúplné či zastaralé. Z webových stránek konzulátů není vždy zcela zřejmá ani základní informace o tom, v jakých případech a na koho se vztahuje vízová povinnost, jaká je výše správních poplatků, ani vymezení skupin, které jsou od nich osvobozeny. Žadatel o vízum se nedozví, jak probíhá proces získání víza, chybí informace o důvodech, které mohou vést k zamítnutí jeho žádosti, nebo poučení o pravidlech podávání stížností proti zamítnutí žádosti.

Ochránce rovněž zjistil, že konzuláty ve vízovém procesu nepostupují jednotně. Liší se například ve způsobu podávání žádosti o vízum. Ve většině států se nepřipouští jiná možnost, než podat žádost o vízum osobně, ale ochránce zjistil, že v některých případech je možné zaslat žádost konzulátu poštou nebo ji podat prostřednictvím cestovní kanceláře (u krátkodobých víz). Ochránce narazil i na případy, kdy bylo možné nechat se při podání žádosti zastoupit třetí osobou na základě plné moci. Žádný z těchto rozdílných způsobů přitom nebyl zdůvodněn.

Zásadním nedostatkem je podle ochránce i skutečnost, že webové stránky obsahují pouze sporadicky zmínky o vízovém režimu rodinných příslušníků občanů EU, přestože je Česká republika vázána směrnicí EU (2004/38/ES) poskytnout těmto osobám všechny prostředky k usnadnění nezbytných víz. Na webových stránkách konzulátů především zcela chybí definice pojmu „rodinný příslušník občana EU“ vymezující okruh příslušných osob. Chybí také informace o tom, že tyto osoby jsou osvobozeny od správních poplatků při podání žádosti o vízum, nebo že mohou žádat Ministerstvo zahraničních věcí o nové posouzení, pokud byla jejich žádost o krátkodobé vízum zamítnuta, popřípadě o možnosti soudního přezkumu rozhodnutí v rámci správního soudnictví.

Ochránce by považoval za vhodné, aby byly informace o vízovém procesu poskytovány koordinovaně. V případě webových stránek považuje ochránce za neefektivní skutečnost, že si jednotlivé konzuláty vytvářejí vlastní prezentace, kvalitou i kvantitou informací zcela odlišné. Opomíjena je v této souvislosti také možnost využití informačně bohatých specializovaných serverů zaměřených na cizineckou problematiku, jejichž provoz je v některých případech hrazen z veřejných rozpočtů.

Poskytování informací a vlastní proces žádání o vízum by měl být prezentován a realizován takovým způsobem, aby v maximální míře umožňoval cizinci podat žádost o vízum sám, bez prostředníka. Stávající podoba a nedostupnost komplexních informací podle ochránce nutně vede k využívání nejrůznějších zprostředkovatelů, kteří z podávání žádostí o vízum profitují. Celý proces pak vyvolává pochybnost o rovném přístupu k žadatelům, o efektivnosti a předvídatelnosti činnosti správních úřadů.

S výše uvedenými skutečnostmi veřejný ochránce práv seznámil ministry vnitra a zahraničních věcí, kteří jeho připomínky považují za opodstatněné a vyjádřili připravenost společně se podílet na řešení dané problematiky. Zároveň veřejného ochránce práv seznámili i s opatřeními, které v této věci dosud jejich ministerstva realizovala.