AKTUÁLNĚ: Українці, увага! Тут ви можете знайти важливі посилання з інформацією про ваше перебування в Чеській Республіці.

Zveřejněno Tisková zpráva

Česká správa sociálního zabezpečení diskriminuje některé klienty

Česká správa sociálního zabezpečení (ČSSZ) jedná v rozporu s platným zákonem a nerespektuje ani pravomocné soudní rozhodnutí.

Šetření veřejného ochránce práv odhalilo nejednotný a diskriminační postup ČSSZ ve věci přiznání důchodů některým bývalým zaměstnancům Československých státních drah (od roku 1993 Českých drah a. s.), jmenovitě Kontroly přepravních služeb v Olomouci a Litoměřicích. Šlo o zaměstnankyně podniku se sídlem v Praze, jejichž pracoviště na území České republiky však byla v rámci vnitřní organizace začleněna do odštěpného závodu se sídlem v Bratislavě. Některým z nich ČSSZ posoudila dobu do 31. 12. 1992 jako dobu sociálního zabezpečení Slovenské republiky a přiznala jim pouze dílčí důchody z doby po rozdělení ČSFR. Svůj postup zdůvodnila ČSSZ tím, že v rozhodném období byly zaměstnány zaměstnavatelem se sídlem v Bratislavě, tedy na Slovensku. Na druhou stranu však, jak stěžovatelky doložily podrobným seznamem, u řady dalších pracovníků ze stejných pracovišť, se stejnými smlouvami a ve stejném období postupovala ČSSZ jinak a bez jakýchkoli problémů těmto pracovníkům přiznala „český“ důchod ze všech dob pojištění v plné výši.

Na chybný postup upozornil veřejný ochránce práv Českou správu sociálního zabezpečení i nadřízený orgán – Ministerstvo práce a sociálních věcí – už v listopadu 2006 a žádal sjednání nápravy. ČSSZ v zákonné lhůtě nereagovala.

Stěžovatelky se ve své záležitosti obrátily i na soud a ten dospěl ke stejnému závěru, jako ochránce. 18. září 2006 Krajský soud v Ústí nad Labem vyhověl žalobě, zrušil rozhodnutí ČSSZ a vrátil případ tomuto správnímu úřadu k dalšímu řízení s právním názorem, že „... pokud navrhovatelka pracovala v rámci jakékoli organizační složky ČSD, sídlící kdekoli mimo dnešní Českou republiku, byla v této době zaměstnankyní ČSD se sídlem v Praze, hlavním městě ČR.“

Česká správa sociálního zabezpečení soudní rozhodnutí odmítla respektovat a svůj postoj zdůvodnila informací o podání kasační stížnosti k Nejvyššímu správnímu soudu v Brně. Vzhledem k tomu, že samotná kasační stížnost nemá odkladný účinek, ČSSZ současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud této kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Nejvyšší správní soud však až do dnešního dne o návrhu o odkladném účinku nerozhodl. Česká správa sociálního zabezpečení i nadále nerespektuje rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem ve věci důchodu stěžovatelek a neučinila žádné další rozhodnutí. Přitom rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem je ze zákona konečný, pravoplatný a vykonatelný, leda že by Nejvyšší správní soud rozhodl o zmíněném odkladném účinku kasační stížnosti.

Postoj České správy sociálního zabezpečení je zcela v rozporu s principy soudního řádu a veřejný ochránce práv považuje za znepokojující, že v České republice existuje instituce, která takovým způsobem svůj zájem staví nad zákon.

 

ČSSZ v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu

Názor, že samotné podání návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je důvodem k nevykonání pravoplatného a vykonatelného rozhodnutí příslušného soudu, je v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu. Usnesení rozšířeného senátu 2 Ans 3/2006-49 výslovně uvádí, že je povinností správního orgánu řídit se pravomocným soudním rozhodnutím, bez ohledu na to, zda podal kasační stížnost. Česká správa sociálního zabezpečení měla tedy bezprostředně po obdržení rozhodnutí Krajského soudu v Ústí nad Labem přiznat stěžovatelkám „český“ důchod v plné výši. Ignorováním reálné situace a vyčkáváním, jak věc posoudí Nejvyšší správní soud, porušuje ČSSZ zákonné principy.

Soudní praxe předpokládá, že odkladný účinek bývá vysloven po zvážení všech zákonných důvodů, zejména v takovém případě, že vykonání sice pravoplatného, ale kasační stížností napadnutého, rozhodnutí by mohlo způsobit nenahraditelnou újmu. Jak však ve svých rozhodnutích Nejvyšší správní soud uvedl, náklady důchodového pojištění nese stát jako součást nákladů státního rozpočtu, takže České správě sociálního zabezpečení nenahraditelná újma nehrozí.

Vytisknout

Zpět na aktuality