AKTUÁLNĚ: Kvůli COVID-19 je vstup veřejnosti do Kanceláře veřejného ochránce práv možný v pondělí a ve středu v 8:00 – 16:00

Zveřejněno Diskriminace

Náhradu za újmu způsobenou diskriminací může žádat pouze vážný uchazeč či uchazečka o zaměstnání

Soudní dvůr EU ve svém rozsudku z 28. července 2016 rozhodl, že pokud je uchazeč o zaměstnání motivován pouze získáním náhrady újmy v penězích a nikoli získáním místa a zaměstnání, nemůže se takový uchazeč v případě odmítnutí dovolávat ochrany proti diskriminaci, kterou upravují směrnice Rady 2000/78/ES a Rady 2006/54/ES týkající se rovného zacházení a rovných příležitostí pro muže a ženy v oblasti zaměstnání a povolání (dále “směrnice 2000/78 a směrnice 2006/54”).

Soudní dvůr EU se v rámci řízení o předběžné otázce zabýval případem Nils-Johannes Kratzer proti R+V Allgemeine Versicherung AG. Pan Kratzer se v roce 2009 přihlásil na výzvu společnosti R+V k podávání přihlášek na obsazení míst stážistů s vysokoškolským diplomem z oblasti ekonomie a práva. Pan Kratzer ve své žádosti zdůrazňoval, že splňuje nejen veškerá stanovená kritéria ve výzvě, ale navíc má jako advokát a bývalý vedoucí zaměstnanec bohaté zkušenosti s řízením. Společnost R+V jeho přihlášku zamítla a uvedla, že není s to mu učinit žádnou nabídku místa. Pan Kratzer tak zaslal společnosti R+V písemnou stížnost, kde požadoval náhradu škody ve výši 14 000 eur za diskriminaci na základě věku. Společnost R+V následně pana Kratzera pozvala k pohovoru a uvedla, že zamítnutí jeho přihlášky nebylo úmyslné a došlo k němu automaticky. Pan Kratzer toto pozvání odmítl a navrhl společnosti R+V, že o své budoucnosti u této firmy bude debatovat, až vyhoví jeho žádosti o náhradu škody. Protože se dále pan Kratzer dozvěděl, že všechna čtyři místa stážistů byla obsazena výlučně ženami, přestože celkový počet přihlášek byl mezi muže a ženy rovnoměrně rozdělen, požádal o další náhradu škody za diskriminaci na základě pohlaví a to ve výši 3 500 eur. Pan Kratzer nakonec společnost R+V zažaloval, jeho žaloba však byla pracovním soudem a po odvolání i vyšším pracovním soudem v Německu zamítnuta.

V rámci opravného prostředku záležitost projednává Spolkový pracovní soud, který se s předběžnou otázkou obrátil na Soudní dvůr EU. Řízení o předběžné otázce je řízení, ve kterém se vnitrostátní soudy všech členských států EU mohou obrátit na Soudní dvůr s otázkami k výkladu nebo platnosti unijního práva. Soudní dvůr je oprávněn se k nim vyslovit a poskytnout předkládajícímu soudu skutečnosti k vyřešení sporu. Účelem tohoto řízení je zajištění jednotného výkladu unijního práva v celé EU.

V daném případě Soudní dvůr rozhodl, že směrnice 2000/78 a směrnice 2006/54 musí být vykládány tak, že případy, kdy osoba podávající přihlášku na určité místo ve skutečnosti o získání tohoto místa neusiluje, nýbrž jí jde pouze o získání formálního postavení uchazeče o místo s cílem domáhat se náhrady škody, nespadají do působnosti pojmu “přístup k zaměstnání nebo povolání” a mohou být kvalifikovány jako zneužití práva. Taková osoba nemůže být považována za “poškozenou” a nemůže  se dovolávat ochrany, kterou uvedené směrnice poskytují.

Plné znění rozsudku je k dispozici zde .

Vytisknout

Zpět na aktuality