10. srpna 2010
Zákaz vstupu vodicích a asistenčních psů do veřejných prostor může být diskriminací
Veřejné prostory musí být přístupné osobám se zdravotním postižením a stejně tak musí mít postižení zajištěn přístup ke všem činnostem, které mohou vykonávat osoby bez postižení. Proto je třeba respektovat i zvláštní status asistenčních a vodicích psů. Jestliže je k tomu nezbytné vytvářet pro ně specifické podmínky, nejedná se o tzv. pozitivní diskriminaci, protože lidé se zdravotním postižením nejsou zvýhodňováni, pouze jsou vyrovnávány jejich nevýhody. Nezohlednění specifických potřeb naopak vede k nepřípustné diskriminaci.
V praxi je omezování vstupu psů do budov a dalších veřejných prostor velmi rozšířené a nerozlišuje se přitom, jestli se jedná o běžného společníka nebo o speciálně vycvičeného psa doprovázejícího zdravotně postiženého. Zamezení vstupu psům pak fakticky znamená zamezení vstupu i osobě se zdravotním postižením.
Zástupkyně ochránce v této souvislosti upozorňuje, že právní úprava týkající se problematiky psů se speciálním výcvikem je roztříštěná, nekompletní a nedostačující. V řadě případů se omezuje pouze na vodicí psy pro nevidomé a nebere v úvahu existenci asistenčních psů doprovázejících osoby s jiným těžkým zdravotním postižením, u nichž je nezbytnost takového doprovodu indikována. Podle zástupkyně ochránce je nezbytné předložit novou právní úpravu, která by definovala kritéria výcviku a označení vodicích a asistenčních psů, a rovněž by měly být jednoznačně upraveny podmínky pro stanovení míst, do nichž nelze odepřít přístup osobě v doprovodu speciálně vycvičeného psa.
Speciálně vycvičený pes nahrazuje pomoc druhých osob a musí být chápán jako nepostradatelná součást postiženého. Fakticky je kompenzační pomůckou, stejně jako např. invalidní vozík nebo protéza, protože postiženým umožňuje volný pohyb, samostatnost a mobilitu. Jestliže není z obecného zákazu vstupu zvířat do veřejných prostor připuštěna výjimka pro asistenční a vodicí psy, může jít o nepřímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení, která je v rozporu jak s antidiskriminačním zákonem, tak i dalšími předpisy, Listinou základních práv a svobod, evropským právem a mezinárodními úmluvami.
Pes vycvičený k doprovodu osob se zdravotním postižením by měl být z veřejných prostor vylučován pouze v objektivně odůvodněných případech.
Přestože se na výcvik asistenčních a vodicích psů vynakládají v ČR nemalé prostředky, nejsou jeho obsah a kritéria definovány žádným obecně závazným předpisem a jde o volnou živnost. Není zde žádný nezávislý kontrolní orgán, který by hodnotil kvalitu výcviku ani odbornou způsobilost cvičitelů.
Stejně tak chybí jednotné označování speciálně vycvičených psů, z něhož by bylo na první pohled zřejmé, o jakého psa se jedná. Bylo by také vhodné, kdyby se osoba, která má psa se speciálním výcvikem v držení, mohla prokázat průkazem dokládajícím status psa. Zdravotně postiženým by takové značení usnadnilo přístup do veřejných prostor a pomáhalo zamezit diskriminaci.
Podle zástupkyně ochránce je taková právní úprava nezbytným předpokladem nekonfliktního naplňování práva na rovné zacházení.
Správní orgány jsou mj. povinny respektovat právo občanů na účast na politickém a veřejném životě na nediskriminačním principu. Proto musí zajistit zdravotně postiženým takové podmínky, aby se mohli účastnit správního řízení, mohli realizovat své volební právo apod.
Pokud znemožní přístup vodicích a asistenčních psů do budovy soud, omezuje tím postižené v přístupu ke spravedlnosti a upírá jim právo na soudní ochranu. Zástupkyně ochránce v této souvislosti upozorňuje, že problém mnohdy způsobuje nedostatečně informovaná justiční stráž, která má pravomoc zajistit omezení vstupu do budovy soudu.
Právo na zdraví je jedním ze základních práv a přístup ke zdravotnictví musí být zajištěn na nediskriminačním principu. Nerovné zacházení z důvodu zdravotního postižení je ve zdravotnictví zakázáno. Jestliže jsou však z přístupu do zdravotnického zařízení vyloučeni vodicí a asistenční psi, může to vést k nepřímé diskriminaci osob se zdravotním postižením.
Každé omezení, které nepřímo diskriminuje určité osoby, je možné pouze tehdy, pokud je odůvodněno legitimním cílem a zvolené prostředky jsou přiměřené a nezbytné. Podle zástupkyně ochránce není možné paušálně vztáhnout zákaz vstupu psů z důvodů hygienických a epidemiologických opatření na všechny prostory zdravotnického zařízení. Zdravotnická zařízení by proto měla určit, kam asistenční a vodicí pes vstupovat může a kde jeho přítomnost s ohledem např. na hygienické požadavky není možné.
Právo na vzdělání je rovněž jedním ze základních práv a zdravotní postižení nesmí být důvodem k diskriminaci. Obecný zákaz přístupu psů do budov škol však může takové omezení přístupu ke vzdělání představovat. Tyto situace je třeba řešit individuálně a s ohledem na konkrétní okolnosti a rizika. K zákazu by se mělo přistoupit až tehdy, když není možné jiné řešení.
Podle zástupkyně ochránce je třeba tato pravidla uplatňovat nejen ve školách, ale i v zařízeních, která např. slouží ke vzdělávání a zvyšování kvalifikace dospělých. Zde se totiž právo na vzdělání setkává s právem na zaměstnání, kde je diskriminace zakázána přímo antidiskriminačním zákonem.
Do dopravních prostředků mají psi obecně přístup za podmínky, že mají náhubek. Vyhláška o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu uvádí jako výjimku z této podmínky pouze vodicího psa nevidomých osob. Toto opatření však omezuje asistenční psy, jejichž úkolem je mj. podávat postiženému předměty, což s náhubkem nelze.
Nedostatečné proškolení řidičů vede v praxi k nedorozuměním, kdy řidič trvá na náhubku a zdravotně postiženému se psem tak znemožňuje využívat dopravy. Výraznou pomocí by bylo již zmíněné jednotné a viditelné označování asistenčních a vodicích psů např. speciálním signálním postrojem, aby bylo řidičům dopravních prostředků na první pohled jasné, že se jedná o psa se speciálním výcvikem.
Obecně v přepravě platí, že vodicí pes je dopravován bezplatně a má ve veřejných dopravních prostředcích vyhrazeno místo. Asistenční pes vycvičený pro doprovod osob s jiným než zrakovým postižením má sice stejnou povahu a roli, ale právní úprava na něj nepamatuje. Bezplatná přeprava asistenčních psů je podle zástupkyně ochránce realizací práva na rovné zacházení.
Změnou vyhlášky o hygienických požadavcích na prodej potravin z roku 2002 bylo zrušeno ustanovení, které výslovně povolovalo vstup osobám se zdravotním postižením v doprovodu vodicího či asistenčního psa do prodejen. Pokud prodejna obecně zamezí vstup speciálně vycvičeným psům, může se dopouštět nepřípustné nepřímé diskriminace v přístupu ke službám.
Volný přístup postižených s vodicími či asistenčními psy by měl být obecně uplatňován i v dalších zařízeních a prostorách, kde jsou poskytovány rekreační služby a rovněž do kulturních zařízení, včetně zoologických zahrad. Samozřejmostí musí být i přístup do bank, pojišťoven, na pošty, do kanceláří advokátů, účetních apod.
S ohledem na zvláštní status vodicích a asistenčních psů není např. možné vyžadovat za takového psa zvláštní poplatky, vstupné či úhradu ubytování v hotelu. Tím by došlo ke znevýhodňování osob se zdravotním pojištěním oproti osobám bez postižení, a tedy k diskriminaci v přístupu ke službám.
