Sp. zn.: 1206/2009/VOP/OZ

Závěrečné stanovisko k šetření z vlastní iniciativy ve věci výkonu práva myslivosti v oboře Radějov

A – důvody zahájení šetření

V únoru 2009 se v médiích objevily zprávy o masivním odlovu daňčí zvěře v oboře Radějov. Z dostupných informací bylo zřejmé, že důvodem tohoto odlovu je potřeba snížit počty této zvěře až na tzv. normovaný stav, který byl překročen zhruba trojnásobně.

  S ohledem na fakt, že obora Radějov se nachází v CHKO Bílé Karpaty, kde je z důvodu ochrany přírody zvýšený zájem na tom, aby normované stavy zvěře nebyly překračovány, a rovněž s přihlédnutím k tomu, že vyvstala pochybnost, zda byl odlov zvěře prováděn způsobem, který lze v kontextu zák. č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále také „zákon o myslivosti“), považovat za etický a myslivecký, rozhodla jsem se jako zástupkyně veřejného ochránce práv postupovat v souladu s ustanovením § 9 písm. d) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv (dále také „zákon o veřejném ochránci práv“), a zahájit v této věci šetření z vlastní iniciativy.

  Cílem šetření bylo zjistit, zda orgány ochrany přírody, státní správy lesů a státní správy myslivosti registrovaly výše popsaný negativní stav již dříve a zda učinily opatření, kterými mu bylo možné předejít.

B – zpráva o šetření

  V rámci šetření jsem se obrátila na Městský úřad Veselí nad Moravou, Správu chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, Českou inspekci životního prostředí a Krajský úřadu Jihomoravského kraje s žádostí o zaslání dokumentů vztahujících se k šetřené věci.

  Na základě úřady poskytnutých dokumentů, jakož i na základě podkladů již dříve získaných v rámci mé úřední činnosti, byl zjištěn skutkový stav celé věci, z nějž si bylo možno učinit úsudek o otázkách právních.

  Po zhodnocení právních otázek kauzy jsem dospěla k závěru, že shora uvedené úřady se dopustily následujících pochybení.

Městský úřad Veselí nad Moravou

• zásadním zjištěním je rozpor se zákonem při přičleňování pozemků jiných vlastníků k oboře Radějov. Při rozsahu takto „přičleněných“ či spíše fakticky zahrnutých pozemků do obory, nemohl být deklarován soulad vlastní honitby Obora Radějov se zákonem o myslivosti, jak to vyžaduje § 69 odst. 1 zákona o myslivosti. Okamžikem, kdy mohl městský úřad tento nesoulad konstatovat, bylo zjišťování skutkového stavu pro rozhodnutí ze dne 25. února 2003 nazvané „Změna rozhodnutí o uznání honitby Obora Radějov v souvislosti se stanovením minimálních a normovaných stavů zvěře v honitbě“ a vedené pod spisovou značkou ŽP/411/03/Ga.

Soulad obory se zákonem o myslivosti bylo v tomto případě jistě možné považovat za předběžnou otázku ve smyslu ustanovení § 40 odst. 1 zákona o správním řízení. Je zřejmé, že městskému úřadu nepříslušelo řešit její zodpovězení v rámci dalšího (zvláštního) řízení; takové řízení by i popíralo smysl ustanovení § 69 odst. 1 věty první zákona o myslivosti. Zároveň je však stěží akceptovatelná skutečnost, že se úřad spokojil toliko s tvrzením držitele obory, že obora je v souladu se zákonem o myslivosti, a na základě presumpce jeho pravdivosti vedl další řízení. Jsem proto toho názoru, že před vydáním výše specifikovaného rozhodnutí si měl městský úřad v rámci posouzení předběžné otázky postavit najisto, zda je honitba Obora Radějov opravdu v souladu se zákonem o myslivosti, zejména pokud důsledkem nesouladu je dle zákona zánik honitby. V této souvislosti bylo především žádoucí ověřit vlastnická práva k pozemkům zahrnutým do obory, jakož i vzájemnou souvislost těchto pozemků. Tento krok však městský úřad neučinil.

S ohledem na konstrukci ustanovení § 69 odst. 1 zákona o myslivosti mám za to, že pokud držitel honitby nesprávně vyhodnotí otázku jejího souladu se zákonem o myslivosti a nepodá návrh na zahájení příslušného řízení, nese veškerá rizika z tohoto plynoucí, včetně rizika, že kdykoliv v budoucnu může být konstatován zánik honitby ex lege. K takovému zániku, dle mého soudu, došlo i u honitby Obora Radějov, neboť tato honitba nesplnila požadavky na tvorbu honiteb dle zákona č. 449/2001 Sb., a nebyla ani uvedena do souladu s rozhodnutím dle ustanovení § 69 odst. 1 věta druhá citovaného zákona.

• městský úřad jakožto orgán státní správy lesů nezjistil při terénních pochůzkách nadměrné poškození lesa zvěří (přestože k takovým zjištěním od roku 2005 opakovaně docházela ČIŽP) a na základě těchto skutečností nezahájil jako orgán státní správy myslivosti z vlastní iniciativy řízení podle § 39 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti (dále jen zákon o myslivosti), ve kterém mohl rozhodnout o snížení stavů zvěře.
• výše uvedené řízení nezahájil ani v okamžiku, kdy i sám prokazatelně o poškození lesů věděl.
• městský úřad se sice negativně vyjádřil o způsobu, jakým došlo k odlovu daňčí zvěře v únoru 2009, avšak dále tuto skutečnost neřešil, ačkoliv mu tuto možnost dává § 45 odst. 1, ve spojení s § 64 odst. 3 písm. c) a s § 64 odst. 7 zákona o myslivosti.

Správa chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty

• kriticky je třeba pohlížet na to, že je obora umístěna v území, kde je ustanovením § 26 odst. 3 písm. b) zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákona o ochraně přírody a krajiny), existence takového zařízení vyloučena (a byla vyloučena již od počátku účinnosti citovaného zákona). Správa její existenci tolerovala, a to i přes to, že vliv obory na přírodu je v posledních letech nepopiratelně negativní. Zákon o ochraně přírody a krajiny přitom ve svém § 66 dává Správě možnost užívání honitby Obora Radějov jako obory výrazně omezit nebo úplně zakázat, a to bez ohledu na fakt, že dřívějšími rozhodnutími jiných orgánů státní správy byla tato činnost povolena. Správa však k tomuto řešení ke dni vydání průběžné zprávy o šetření nepřistoupila.
• Správa jako příslušný orgán ochrany přírody postupovala správně, když na základě zjištění poskytnutých ČIŽP zahájila s uživatelem obory správní řízení a rozhodnutím v tomto řízení vydaném mu uložila provést opatření, která by zabránila vnikání zvěře do oblasti PR Kútky. Negativně jsem však byla nucena hodnotit to, že v okamžiku, kdy došlo k marnému uplynutí lhůty, jež byla rozhodnutím uživateli stanovena k provedení opatření, nepřistoupila Správa k nucenému výkonu tohoto rozhodnutí. Nadále tak přetrval pro životní prostředí negativní stav.

Česká inspekce životního prostředí – oblastní inspektorát Brno

  Postup ČIŽP při výkonu inspekční činnosti ve své předchozí zprávě hodnotím kladně. Jediná výtka směřovala k tomu, že ČIŽP by obecně měla lépe, resp. aktivněji spolupracovat s ostatními orgány státní správy, a to zejména v případech, kde včasné podání informací příslušným orgánům státní správy (i nad rámec zákonem stanovené informační povinnosti, avšak v souladu s principy dobré správy) může dopomoci ke včasnějšímu odstranění pro životní prostředí negativního stavu.

Krajský úřad Jihomoravského kraje

  V činnosti Krajského úřadu Jihomoravského kraje jsem ve výše uvedených oblastech šetření neshledala konkrétní pochybení.

C – vyjádření úřadů

  Průběžná zpráva o šetření byla v souladu s ustanovením § 18 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, zaslána Městskému úřadu Veselí nad Moravou, Správě chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, České inspekci životního prostředí a Krajskému úřadu Jihomoravského kraje. Úřady byly zároveň vyzvány, aby se k závěrům uvedeným ve zprávě v zákonné 30denní lhůtě vyjádřily. Jejich vyjádření byla tato:

Městský úřad Veselí nad Moravou

  Městský úřad reagoval na závěry uvedené v mé předchozí zprávě rozsáhlým vyjádřením, které pro jeho podrobnost necituji, ale připojuji ho v původním znění k této zprávě jako její přílohu.

Správa chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty

Správa CHKO uvedla k jí adresovaným výtkám následující.

„Při vlastních šetřeních Správy byla na území PR Kútky a na vybraných pozemcích jejího ochranného pásma v období od 7. 5. 2009 do 20. 5. 2009 pozorována přítomnost značného množství zvěře. Na tuto skutečnost jsme dopisem č.j.: 853/BK/2009 upozornili vlastníka obory Lesy ČR, s.p., i jejího nájemce Hamé Babice, a.s. Nájemce učinil částečně opatření, která měla zamezit přístupu zvěře, avšak tato opatření byla, jak sám uznal, téměř neúčinná. Dne 18. 11. 2009 zahájila Správa řízení o uložení pokuty za správní delikt nedodržení omezení vysloveného podle § 66 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen zákon), a podle § 88 odst. 2 písm. j) zákona nařídila na den 10. 12. 2009 ústní jednání a ohledání místa. V současné době je shromažďován spisový materiál, který bude podkladem pro uložení pokuty a odůvodnění její výše.

  Co se týká vysokých stavů zvěře, které byly zjištěny při sčítání v lednu 2009, podala správa dne 18. 5. 2009 dopisem č.j.: 0657/BK/2009/Mr návrh na snížení stavu zvěře až na minimální stav, popřípadě zrušení chovu zvěře, který tyto škody působí, tj. daňka skvrnitého, srnce obecného a prasete divokého. V tomto návrhu Správa dále požaduje, aby jelení zvěř byla odlovena nebo odvezena do konce roku 2010 a její stav byl snížen na konečný stav nula. Následně byl na základě ústního jednání na MěÚ Veselí nad Moravou podán nový návrh na snížení stavů zvěře v oboře, který byl pozměněn pouze v části týkající se jelení zvěře. Tomuto návrhu bylo částečně vyhověno; kopie těchto podnětů a jejich vypořádání přikládáme.

  ... Pokud jde o názor uvedený v předložené závěrečné zprávě, kterým se říká, že jsou splněny všechny předpoklady zahájit řízení v souladu s ustanovením § 66 zákona a zakázat užívání honitby Obora Radějov jako obory, bude se jím Správa vážně zabývat a veškeré kroky týkající se takového řízení bude konzultovat s ředitelstvím AOPK ČR Praha.

  V souvislosti s velmi rozsáhlým negativním ovlivněním PR Kútky, jejího ochranného pásma a negativním zásahem do evropsky významné lokality Čertoryje, uvažovala Správa o postupu podle zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a její nápravě.“

Česká inspekce životního prostředí – oblastní inspektorát Brno

  ČIŽP se k mé zprávě vyjádřila v tom smyslu, že se závěry v ní uvedenými souhlasí. Ředitel oblastního inspektorátu dále uvedl, že poskytování informací o zjištěních inspekce jdoucí nad rámec zákonné povinnosti bylo projednáno s vedoucími pracovníky jednotlivých oddělení.

Krajský úřad Jihomoravského kraje

  Krajský úřad se vyjádřil v tom smyslu, že nesdílí názor, že k zániku obory došlo ze zákona ke dni 31. 3. 2003. Rovněž vyslovil nesouhlas se závěrem, že Městský úřad Veselí nad Moravou mohl konstatovat nesoulad honitby se zákonem o myslivosti v rámci rozhodování o stanovení normovaných a minimálních stavů zvěře v honitbě.

D – právní hodnocení a opatření k nápravě

  V kontextu výše uvedených vyjádření Městského úřadu Veselí nad Moravou a Krajského úřadu Jihomoravského kraje považuji za nutné vypořádat se s jejich argumentací o tom, že k zániku honitby Obora Radějov nedošlo.

  Při posuzování souladu honitby se zákonem o myslivosti je třeba posuzovat její soulad se zákonem jako s celkem, což vyplývá jednak ze znění samotného § 69 odst. 1, a jednak ze soudní judikatury[1]. Je však pravdou, že stěžejním je při takovém posuzování § 17 zákona o myslivosti. Právě ten totiž stanoví požadavky na tvorbu honiteb. Jedním ze základních požadavků obsažených v tomto ustanovení je přitom požadavek souvislosti honebních pozemků zakotvený v ustanovení § 17 odst. 2 zákona o myslivosti.  Souvislé honební pozemky jsou přitom v ustanovení § 2 písm. g) zákona o myslivosti definovány jako honební pozemky, jestliže se lze dostat z jednoho na druhý bez překročení cizího pozemku. To znamená, že u takových pozemků musí existovat buď jediný vlastník, nebo musí být majitelé těchto pozemků sdruženi do honebního společenstva. Honitba Obora Radějov se však nachází na pozemcích různých vlastníků bez toho, že by tito tvořili honební společenstvo nebo že by tyto pozemky byly k honitbě zákonným způsobem přičleněny. Obora byla uznána jako tzv. vlastní a takto byl jejím držitelem deklarován i její soulad se zákonem o myslivosti. S ohledem na pluralitu vlastníků honebních pozemků však pro honitbu vlastní není splněna podmínka podle ustanovení § 17 odst. 2 zákona o myslivosti, tj. podmínka souvislosti honebních pozemků. Vzhledem k tomu proto nemohla být honitba v držitelem deklarovaném souladu se zákonem o myslivosti, a protože ve lhůtě předpokládané v ustanovení § 69 odst. 1 zákona o myslivosti nebyl podán ani návrh na zahájení řízení o jejím uvedení do souladu se zákonem o myslivosti, musím trvat na svém závěru, že honitba Obora Radějov zanikla ex lege ke dni 31. 3. 2003.

  Zároveň však musím uvést, že otázkou existence honitby Obora Radějov se v současnosti zabývá Krajský soud v Brně na základě správní žaloby podané v rámci kauzy, jež byla ochráncem rovněž šetřena pod spisovou značkou 3807/2008/VOP/JPL, a právě soud je jediným orgánem, který může o této věci autoritativně rozhodnout. Nepovažuji proto za účelné navrhovat v této otázce Městskému úřadu Veselí nad Moravou a Krajskému úřadu Jihomoravského kraje opatření k nápravě.

Co se týká námitky Městského úřadu Veselí nad Moravou, že řízení o snížení stavů jelení zvěře zahájil bez zbytečného odkladu po vyhodnocení provedených kontrolních prohlídek lesních porostů, musím na svém původním hodnocení setrvat. Dovoluji si poukázat na skutečnost, že kontrolní prohlídky byly provedeny počátkem dubna 2009, teprve koncem dubna 2009 byl podán podnět k zahájení řízení o snížení stavů, a teprve dne 12. 5. 2009 bylo řízení zahájeno. Pro tyto prodlevy neshledávám důvod, jestliže jako orgán státní správy lesů podávající podnět k řízení, i jako orgán státní správy myslivosti, jednala v daném případě tatáž osoba. Z podkladů doplněných dotčenými institucemi po vydání průběžné zprávy o šetření navíc vyplývá, že městský úřad měl indicie o poškozování lesů již dříve než v dubnu 2009. Toto své tvrzení opírám o Zápis z jednání ohledně obory Radějov konaného dne 14. 7. 2007 ve Strážnici. Tuto listinu jsem obdržela od města Strážnice a její obsah jednoznačně prokazuje, že výše uvedeného jednání se zúčastnil i zástupce Městského úřadu Veselí nad Moravou, který je v daném případě místně příslušným orgánem státní správy lesů. Předmětem tohoto jednání byly škody vznikající na porostech ve vlastnictví města Strážnice působením zvěře. Je proto zjevné, že o poškozování lesa zvěří byl Městský úřad Veselí nad Moravou informován nejpozději v červenci 2007.

S ohledem na shora konstatovaná zjištění a obsah vyjádření dotčených úřadů však navrhuji v souladu s ustanovením § 19 písm. b) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, Správě chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty, aby

• vydala rozhodnutí v řízení o správním deliktu spáchaném podle § 88 odst. 2 písm. j) zákona o ochraně přírody a krajiny. A to zejména proto, že 60denní lhůta pro vydání rozhodnutí (připočteme-li nutnost ústního jednání) se uplatní i v řízení o správním deliktu. Nedodržení lhůty lze přitom považovat za porušení zásady vyřizování věci bez zbytečných průtahů zakotvené v ustanovení § 6 odst. 1 správního řádu a rovněž za oslabování právní jistoty subjektu, proti němuž se řízení vede.
• přistoupila k nucenému výkonu rozhodnutí č.j. 485/BK/roz/2008 ze dne 16. 6. 2008 potvrzeného dne 24. 2. 2009 odvolacím orgánem. Lhůta pro splnění uložených opatření marně uplynula dne 1. 5. 2009. V současné době je sice vedeno řízení o správním deliktu za nesplnění uloženého opatření (viz výše), ale toto řízení, resp. pokuta v něm eventuálně uložená, má pouze charakter sankční a nikoliv donucující. Při nuceném výkonu rozhodnutí, jímž se ukládá nepeněžité plnění, je třeba postupovat některým ze způsobů uvedených v ustanovení § 119 a násl. správního řádu, přičemž v obecné rovině je třeba vycházet z ustanovení § 107 až § 118 téhož předpisu.
• zahájila řízení podle ustanovení § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny o zákazu užívání honitby Obora Radějov jako obory. Existence obory na území CHKO Bílé Karpaty je zcela zřejmě v rozporu s ustanovením § 26 odst. 3 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny, a navíc je zjevné a v konkrétním případě i prokázané, že dopady obory na chráněné ekosystémy jsou značně negativní, o čemž má Správa dostatek informací jak ze své vlastní úřední činnosti, tak od ČIŽP. Přesvědčivě tak došlo k naplnění předpokladu nevhodnosti zavádění zařízení pro intenzivní chov zvěře do chráněných krajinných oblastí vyjádřeného v naposledy citovaném ustanovení. Ani snížení počtu zvěře až na minimální stav nelze v kontextu šetřeného případu považovat za konečné řešení, ale pouze za mezikrok.

Rozhodnutí podle ustanovení § 66 obstojí podle mého názoru i proti dobré víře toho, jemuž bylo užívání honitby jako obory povoleno, neboť soudní judikaturou je dovozováno, že postupem podle ustanovení § 66 lze zakázat i činnost dříve povolenou[2]. Uvádí-li Správa, že celá věc bude konzultována s ředitelstvím Agentury ochrany přírody a krajiny, pak dodávám, že takováto konzultace by neměla být záminkou pro oddalování zahájení řízení, které by mělo být zahájeno v nejkratší možné době poté, co se Správa o důvodech pro zahájení dozví. V řízení již zahájeném pak nemůže být případná konzultace, ani jiný akt odborné pomoci, důvodem pro překročení lhůty podle ustanovení § 71 odst. 3 písm. a) správního řádu.

Městskému úřadu Veselí nad Moravou navrhuji, aby

• vyhověl návrhu Správy CHKO Bílé Karpaty č.j.: 1005/BK/2009/Ne ze dne 11. 6. 2009 a v řízení zahájeném podle ustanovení § 39 zákona o myslivosti nařídil uživateli honitby postupné snižování stavů zvěře (daňčí, srnčí, černé) tak, aby na konci mysliveckého roku 2010, tj. v březnu 2011, dosahovaly počty zvěře minimálních stavů. Toto řízení lze přitom zahájit bez ohledu na výsledky sčítání zvěře v roce 2010 (tj. za myslivecký rok 2009), neboť jde o stanovení povinnosti pro futurum a je na uživateli honitby, aby vytvořil pro myslivecký rok takový plán mysliveckého hospodaření, kterým se dosáhne jejího splnění. Výsledky sčítání, k němuž dojde pravděpodobně v březnu 2010, nejsou pro vydání uvedeného rozhodnutí určující, neboť povinný subjekt je jím vázán pouze co do výsledného počtu sčítaných kusů zvěře, nikoliv co do počtu kusů ulovených. V této souvislosti ještě dodávám, že nařízení snížení pouze stavů jelení zvěře, ke kterému došlo již před vydáním mé průběžné zprávy o šetření, nelze v kontextu celé kauzy považovat za dostatečné opatření.
• s přihlédnutím k rozhodnutí Správy CHKO č.j. 485/BK/roz/2008 ze dne 16. 6. 2008, kterým pravděpodobně dojde ke snížení úživnosti honitby Obora Radějov a rovněž s přihlédnutím k možným opatřením, jež mohou činit správci lesů, a která mohou mít obdobný účinek, posoudil její eventuální přeřazení do jiné jakostní třídy
• kladně hodnotím to, že se Městský úřad Veselí nad Moravou ztotožnil s mým názorem o neetickém a nemysliveckém způsobu lovu období února 2009 a zahájil v této věci s uživatelem obory správní řízení o přestupku spáchaném porušením ustanovení § 45 odst. 1 zákona o myslivosti. Jeho argumentaci, že dané jednání zřejmě nelze za přestupek považovat, se však při mně a také úřadu dostupných informacích jeví jako nepřípadná a zpochybňující vlastní tvrzení. Jsem si vědoma, že výklad daného ustanovení není potvrzen judikaturou. Zastávám však názor, že generální klauzule obsažená v první větě citovaného ustanovení je dostačující pro uložení sankce za toto počínání a není třeba též prokázat, že lov byl prováděn některým ze zakázaných způsobů blíže popsaných sub. písm. a) až w) tohoto ustanovení. Generální klauzule hovoří o tom, jak lov musí být prováděn, přičemž stanovuje, že způsob tohoto provedení musí odpovídat zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání. Je tedy zřejmé, že v souladu s těmito zásadami je třeba postupovat i v případech, kdy způsob lovu není výslovně uveden v zakázaných způsobech lovu. Jednání v rozporu s generální klauzulí tedy nevyžaduje naplnění skutkové podstaty dle vyjmenovaných zakázaných způsobů lovu. Naopak, u způsobů lovu explicitně zakázaných, tj. tvořících skutkové podstaty, by byla argumentace generálních klauzulí nadbytečná, neboť již samotné naplnění skutkové podstaty je jednáním contra legem. V další argumentaci na podporu svého názoru mohu odkázat na část osmou zákona o myslivosti věnovanou sankcím. Ustanovení § 63 odst. 2 zákona o myslivosti hovoří o uložení pokuty fyzické osobě za přestupek spáchaný tím, že poruší některé pravidlo lovu uvedené v ustanovení § 41 až § 45 nebo v ustanovení § 49 odst. 1 zákona o myslivosti. Spáchání přestupku a uložení sankce je tedy zcela zjevně vázáno nejen na porušení zákazu explicitně vysloveného v ustanovení § 45 odst. 1 sub. písm. a) až w), ale na porušení jakéhokoliv pravidla obsaženého v citovaných ustanoveních, tedy i pravidla v generální klauzuli. Podobná konstrukce je obsažena i v ustanovení § 64 odst. 2 písm. c) zákona o myslivosti, kde se stanoví, že uživateli honitby bude uložena pokuta za porušení povinnosti uvedené v ustanovení § 45. Povinnost může být přitom uložena jak pozitivní formulací (lov musí být prováděn... viz ustanovení § 45 odst. 1 věta prvá), tak formulací negativní, tedy zákazem (zakazuje se... viz ustanovení § 45 věta druhá sub. písm. a/ až w/). Kumulativní porušení obou typů povinností přitom není vyžadováno.

E – závěr

  Své šetření zahájené z vlastní iniciativy končím tímto závěrečným stanoviskem, kterým zároveň Městskému úřadu Veselí nad Moravou doporučuji  provedení opatření k nápravě spočívajících ve:

• vydání rozhodnutí v řízení podle ustanovení § 39 zákona o myslivosti zahájeného z návrhu Správy CHKO Bílé Karpaty, kterým se nařizuje snížení stavů daňčí, srnčí a černé zvěře v honitbě Obora Radějov až na úroveň minimálních stavů,
• zhodnocení aktuální úživnosti honitby a jejím eventuálním přeřazením do jiné jakostní třídy,

a Správě CHKO Bílé Karpaty provedení opatření k nápravě spočívajících ve:

• vydání rozhodnutí o správním deliktu spáchaném podle ustanovení § 88 odst. 2 písm. j) zákona o ochraně přírody a krajiny,
• zahájení náhradního výkonu rozhodnutí č. j. 485/BK/roz/2008 ze dne 16. 6. 2008, neboť povinnost uložená tímto rozhodnutí nebyla dosud splněna,
• zahájení řízení podle ustanovení § 66 zákona o ochraně přírody a krajiny o zákazu užívání honitby Obora Radějov jako obory.

Uvedená opatření, k nimž podávám podrobnou argumentaci v části D této zprávy, povedou dle mého názoru k odstranění stavu, jenž dosud shledávám závadným nebo potenciálně problematickým.

  Opatření, které na základě mé výtky směřované České inspekci životního prostředí provedl ředitel oblastního inspektorátu Brno, považuji za dostatečné.

V souladu s ustanovením § 20 odst. 1 zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, žádám úřady, vůči kterým směřují má doporučení na provedení opatření k nápravě, aby mě ve lhůtě 30 dnů ode dne doručení tohoto dopisu informovaly o jejich provedení.

Zprávu zasílám na vědomí rovněž České inspekci životního prostředí – oblastnímu inspektorátu Brno, Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, Ministerstvu zemědělství, Ministerstvu životního prostředí, městu Strážnice a obci Radějov.

RNDr. Jitka  S e i t l o v á, zástupkyně veřejného ochránce práv

[1] Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j.: 8 As 27/2005-214 ze dne 8. listopadu 2006.

[2] např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu čj. 9As 8/2008-80 ze dne 29. října 2008