Úkolem "národních preventivních mechanismů" (v ČR jím je veřejný ochránce práv) je podle Opčního protokolu provádění preventivních systematických návštěvy míst, kde jsou nebo kde mohou být osoby omezeny na svobodě na základě příkazu orgánu veřejné moci, z jeho podnětu nebo s jeho souhlasem (popř. i tichým souhlasem). Jak z předchozí věty vyplývá, bude se jednat typicky o věznice, policejní cely, zařízení pro zajištění cizinců, školská zařízení či zařízení pro výkon ochranného léčení.  

Ustanovení § 1 odst. 4 písm. c) zákona č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv, však vymezuje oproti Opčnímu protokolu působnost ochránce směrem k zařízením šířeji. Ochránce je oprávněn provádět návštěvy rovněž ve zdravotnických zařízeních či v zařízeních sociálních služeb, tedy v místech, kde jsou osoby omezeny na svobodě v důsledku závislosti na poskytované péči. Jedním z důvodů takto široce vymezené působnosti je skutečnost, že tyto osoby často nemohou zařízení opustit, a to i v případě, pokud jsou oběťmi špatného zacházení.

Ochránce provádí návštěvy všech zařízení, kde jsou nebo mohou být osoby omezené na svobodě ať už na základě zákonného oprávnění (tzv. zařízení de iure, zejména věznice, policejní cely, školská zařízení, zařízení pro zajištění cizinců) nebo v důsledku své závislosti na poskytované péči (tzv. zařízení de facto, zejména zařízení sociálních služeb a zdravotnická zařízení), a to bez ohledu na to, zda jde o zařízení státní či soukromá.

Jedná se o tato zařízení:

• vězeňská zařízení, tj. věznice, vazební věznice, zabezpečovací detence
• policejní cely
• zařízení pro zajištění cizinců
• azylová zařízení včetně přijímacích středisek v tranzitním prostoru mezinárodního letiště, pobytová střediska a integrační azylová střediska
• zařízení, v nichž se vykonává ochranná nebo ústavní výchova (školská zařízení), tzn. dětské domovy, dětské domovy se školou, výchovné ústavy, diagnostické ústavy
• zařízení sociálně-právní ochrany dětí, tj. zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc
• zařízení sociální služeb, přičemž půjde zejména o pobytová zařízení (např. domovy pro seniory, domovy se zvláštním režimem, domovy pro osoby se zdravotním postižením, azylové domy, týdenní stacionáře, domy na půli cesty) 
• zdravotnická zařízení, tj. zejména léčebné ústavy (léčebny tuberkulózy a respiračních nemocí, psychiatrické léčebny, rehabilitační ústavy a další léčebny, ozdravovny a noční sanatoria), včetně léčeben dlouhodobě nemocných, dále tzv. zvláštní dětská zařízení, tj. kojenecké ústavy, dětské domovy a jesle, pečující o děti do tří let, ale i nemocnice (zejména oddělení poskytující lůžkovou péči, jejich uzavřená oddělení), a další zdravotnická zařízení, jako jsou protialkoholní záchytné stanice či hospice.