Jedenáctý díl Ochránce

Dům obklíčený silnicemi

Pan K. poprosil o radu týkající se výstavby čtyřproudového obchvatu ve Valašském Meziříčí, který by měl podle plánu těsně přiléhat ke čtyřem rodinným domům. V jednom z nich stěžovatel žije. Když se k tomu připočítají další pomocné komunikace, domky se ocitnou na ostrůvku obklíčeném ze všech stran silnicemi, přičemž vzdálenost k nadjezdu bude jen asi 10 metrů. Přitom už nyní je cca 300 m od domu velká chemická továrna. Úřady však panu K. sdělily, že co se týče emisí, hluku, kvality a psychické pohody bydlení, zastínění domu atd. je všechno v normě, nebude ohrožen žádný živočišný druh ani rostliny.

V této lokalitě jsou díky plánovanému nadjezdu už nyní omezeny možnosti stavění a modernizace bydlení, přitom nikdo neví, kdy bude nadjezd opravdu stát. Žijí tam rodiny s dětmi, lidé v produktivním věku, kteří chtějí investovat do rozvoje bydlení na svých pozemcích, což je jim znemožněno. Ještě desítky let může být situace stejná. Prodej nemovitosti je díky těmto plánovaným dopravním stavbám v současné době zcela nemožný, reálná hodnota na trhu mizivá. Pan K. je proto přesvědčen, že mu byl územním plánem znehodnocen majetek.

Pěstounské dávky

Stěžovatelka si vzala do pěstounské péče dceru své zemřelé kamarádky. Dívka má zdravotní hendikep a stěžovatelka sama pobírá invalidní důchod a jako samoživitelka zajišťuje finančně své dva studující syny, takže každá koruna byla pro domácnost potřebná. Když dívka dosáhla plnoletosti, úřad práce stěžovatelce odejmul odměnu pěstouna, i když dívka dál studovala. Momentálně má existenční problémy a musí si brát nevýhodné půjčky, aby vůbec přežili.

V tomto případě bylo štěstím, že se stěžovatelka na ochránkyni obrátila. Když totiž pěstounská péče skončí (dítě dospěje), má dítě nárok na jednorázový příspěvek ve výši 25 000 Kč, ale musí o něj požádat do jednoho roku od dosažení zletilosti. Stěžovatelka ani dívka o tom ale nevěděly, na úřadu práce je o tom neinformovali a do konce jednoleté lhůty už zbývalo jen pár týdnů.

Speciální dieta v mateřské škole

Stěžovatelka se obrátila na ochránkyni, protože se setkala s určitou formou diskriminace a byla si vědoma toho, že musí být spousta dalších maminek v podobné situaci. Má dvě malé děti a mladší syn trpí celiakií, tedy nesnášenlivostí lepku. Musí dodržovat bezlepkovou a také bezlaktózovou dietu. Potíže nastaly, když chtěla stěžovatelka zapsat syna do školky. Ředitelka to odmítla s tím, že diety ve školce nevaří. Nepomohlo ani, když stěžovatelka nabídla, že bude synovi vařit sama a jídlo by si do školky nosil. I to ředitelka odmítla.

Zákon zakazuje nerovné zacházení v přístupu ke vzdělání, resp. ke službám, z důvodu zdravotního postižení, za které se považuje i onemocnění celiakií (nesnášenlivost lepku). Obecně tedy není možné nepřijmout dítě do mateřské školky jen proto, že musí mít bezlepkovou dietu.