Vyhledávání
Filtr témat
 
informační linka
+420 542 542 888

Elektronický zpravodaj

Pro přihlášení k odběru našeho elektronického zpravodaje zadejte svůj email.

Aktuálně > Tiskové zprávy 2012 > Péče o seniory jako podnikatelský záměr bez záruky kvality

Péče o seniory jako podnikatelský záměr bez záruky kvality

22. června 2012

Některá neregistrovaná zařízení pro seniory budí zdání zařízení sociálních služeb nebo zdravotnických zařízení, přestože nesplňují ani minimální zákonné požadavky. Zacházení s klienty může podle veřejného ochránce práv představovat i reálné riziko pro život, zdraví a důstojnost.

O jaká zařízení se jedná

Zařízení sociálních a zdravotních služeb mohou být zřizována i soukromými subjekty, ovšem k získání oprávnění (registraci) musí splňovat určité požadavky – personální, materiální a odborné. Služby klientům vyžadujícím pomoc a péči však mnohdy poskytují i zařízení, která příslušné oprávnění nemají a nezaručují kvalitu, ani bezpečnost poskytované péče. Tato zařízení se specializují na klienty, kteří sami na úroveň poskytované péče nemohou upozornit (lidé odkázaní na pomoc druhého člověka, lidé se syndromem demence) a jejichž blízcí jsou v tísni. Sami si nevědí rady se zajištěním péče, jsou vděční za každou pomoc a ochotně platí leckdy vysoké sumy za pobyt svého blízkého v takovém zařízení.

V praxi se neregistrované zařízení představuje například jako ubytovací a stravovací zařízení, hotel, sanatorium apod. Bližší pohled však ukáže, že kromě deklarovaného ubytování a stravy poskytuje zařízení i služby, které svým charakterem odpovídají péči definované zákonem o sociálních službách pro zařízení typu domov pro seniory (pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu; pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu; zprostředkování kontaktu se společenským prostředím; sociálně terapeutické činnosti; aktivizační činnosti; pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí).  Některé úkony přitom mohou mít i charakter služeb zdravotních, především jde o ošetřovatelskou péči. Obcházení formálních náležitostí je pro zařízení finančně výhodné a podnikatelský záměr není „brzděn“ plněním požadavků kvality. Veřejný ochránce práv v této souvislosti upozorňuje, že poskytování sociálních a zdravotních služeb bez příslušného oprávnění je protiprávní a hrozí zde vysoké pokuty. Ještě závažnější je však reálné riziko pro bezpečí a zdraví klientů.

Co je v nich špatně

Neregistrovaná zařízení nepodléhají odpovídající státní kontrole, nejsou nucena postupovat podle standardů kvality, jež jsou pro poskytovatele sociálních služeb závazné. Uživatelé a jejich blízcí jsou uváděni v omyl, že je zde poskytována náležitá sociální a zdravotní péče odpovídající standardům. Na nedostatky si následně fakticky nemají kde stěžovat.

Vztah pečující – klient je nahrazen vztahem objednatel – poskytovatel, kdy objednatelem je třetí osoba, například příbuzný, který potřebuje mít seniora někde „umístěného“.

Veřejný ochránce práv se v rámci šetření individuálních stížností a při návštěvách některých neregistrovaných zařízení setkal například s 

  • poskytováním péče nekvalifikovaným personálem (resp. personálem, jehož kvalifikaci si zaměstnavatel ani nezjistil);
  • nezajištěním náležité ošetřovatelské péče u klientů, kteří ji potřebovali;
  • podceněním rizika malnutrice, nezakročením v případě podvýživy a nepřijímání potravy seniorem;
  • nezajištěním bezpečného prostoru pro pobyt klientů na vzduchu;
  • intuitivním přístupem a libovůlí jednotlivých pracovníků tam, kde charakter péče vyžaduje dosažení určitých standardů,
  • poskytováním zdravotních úkonů personálem „na vlastní pěst“,
  • amatérským, někdy až nebezpečným nakládáním s léky;
  • sdílením osobních údajů klientů s dalšími subjekty bez potřebného souhlasu;
  • nevedením dokumentace, která by zaručovala kontinuitu péče a uchování důležitých informací o klientovi a jeho zdraví;
  • zamykáním a přivazováním klientů, či používáním vysoké ohrádky u lůžka s falešným odvoláním na standardy péče o osoby trpící demencí, přestože takové standardy neexistují;
  • neexistencí domácího (vnitřního) řádu a používáním opatření, jež zasahují do autonomie klienta, intuitivně, zcela podle uvážení personálu;
  • vyžadováním vysokých úhrad.

Není výjimkou, že objednatel péče určuje výlučně, jak se má se seniorem zacházet, včetně uplatňování různých omezení a režimových opatření. Poskytovatel služby tedy nevychází z vůle seniora, jeho zákonného zástupce nebo z odborného posouzení potřeb seniora, jak je tomu podle práva, nýbrž ze zadání toho, kdo pobyt v zařízení platí.

Klient takového zařízení je vystaven i finančnímu riziku. Zařízení bez oprávnění k poskytování sociálních služeb nemohou oficiálně přijímat jako platbu za služby příspěvek na péči, takže rozvíjejí různé „kamufláže“. Buď někdo z personálu vystupuje jako fiktivní asistent sociální péče (tedy fyzická osoba, která neformálně poskytuje potřebnému klientovi péči), nebo se zařízení o příspěvek na péči nezajímá a žádá od klienta úhradu za péči bez dalšího. Klient nebo jeho rodina uhradí služby neregistrovaného zařízení příspěvkem na péči a nevědomky tak obcházejí zákon.  Příjemce příspěvku na péči má totiž povinnost využívat ho na zajištění potřebné pomoci osobou blízkou, asistentem sociální péče nebo poskytovatelem sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb. Jestliže klient těmito penězi uhradí péči neregistrovaného zařízení, vystavuje se riziku, že mu bude výplata příspěvku zastavena.

Poskytovatelé rovněž neberou ohledy na finanční situaci klientů a negarantují jim žádný zůstatek z příjmu, jak stanoví zákon o sociálních službách pro uživatele domovů pro seniory či domovů se zvláštním režimem. Seniorovi tak nezůstává ani minimální částka pro osobní potřebu. Takové zařízení nedává žádné záruky zachování osobního statusu seniora, jehož součástí je i určitá finanční soběstačnost dospělého člověka s nárokem na starobní důchod.

V neposlední řadě rovněž může docházet ke zneužívání personálu. Pracovníci zařízení si nejsou vždy vědomi toho, že porušují předpisy a v určitých případech mohou být sami odpovědni za přestupky, jejichž následkem jsou citelné sankce.

Jak takové zařízení poznat a vyvarovat se omylu

Rozpoznat poskytování odborné péče „načerno“ není vždy snadné. Pokud se zařízení prezentuje jako poskytovatel ubytování a stravy, ale zaměřuje se na seniory trpící demencí, osoby s poruchami mobility, případně trvale upoutané na lůžko, je přirozené, že bude poskytovat i péči a pomoc. Je však třeba říci, že některá zařízení bezostyšně na svém webu nabízejí výslovně sociální a zdravotní péči, aniž by měla patřičné oprávnění. To může ostražitost zájemce snížit.

Neregistrovaná zařízení mnohdy nabízejí zájemcům k podpisu smlouvy popisující rovněž úkony představující péči. Text smluv nápadně připomíná smlouvu o poskytnutí sociální služby, jak ji v základních rysech načrtává zákon o sociálních službách. Za „služby“ poskytovatelé žádají úhradu, která odpovídá příspěvku na péči.

V zařízení to vypadá jako v domově pro seniory či dokonce ve zdravotnickém zařízení, pracovníci nosí zdravotnické uniformy, ženy se nechávají oslovovat „sestro“.

Nejsnáze se dá oprávnění zařízení ověřit nahlédnutím do Registru poskytovatelů sociálních služeb v ČR, který je veřejně přístupný na http://iregistr.mpsv.cz/ , nebo do Registru zdravotnických zařízení na https://snzr.uzis.cz/viewzz/rzz.htm. Zde lze zjistit, jestli je zařízení registrováno a jaká má oprávnění. Obecně není moudré naprosto důvěřovat líbivým sebeprezentacím, nýbrž se vyplácí přiměřená ostražitost. Ta obnáší i zjištění si referencí z důvěryhodných zdrojů. Může se stát, že personál zařízení je přesvědčen, že poskytuje dobrou službu, a přesvědčí o tom i blízké klienta. Specializace na postižení Alzheimerovou chorobou a demencí obecně je však velmi náročná a bez náležité odborné základny nelze dosáhnout dobré úrovně péče (viz http://www.alzheimer.cz/ ).

Jak postupovat při setkání s poskytovatelem péče bez oprávnění

Poskytování zdravotních a sociálních služeb bez náležitého oprávnění porušuje zákon. Příslušným k řešení takové situace je zpravidla krajský úřad podle sídla provozovatele zařízení. Je dobré krajský úřad na situaci upozornit. Pokud by byl úřad nečinný, je možné se obrátit na Ministerstvo práce a sociálních věcí. Zákonnost a správnost postupu úřadu a ministerstva může prošetřit také veřejný ochránce práv.

Zvláště příbuzní nemohoucích seniorů by si měli uvědomit, že smlouvou s takovým zařízením se dostanou mimo oblast přímé státní kontroly, což s sebou nese velká rizika. Pokud se již péče poskytuje, je třeba sledovat její kvalitu.

Jak postupovat v situaci, kdy pro sebe nebo pro své blízké hledáte sociální službu, ochránce shrnul v informačním letáku „Potřebuji sociální službu

Sdílet stránku 
Blind Friendly Web – přístupnost webových stránek pro nevidomé a slabozraké blind friendly web
vyrobila Omega Design
Tisk  -  Mapa webu  -  O webu  -  Kontakty  -  Přístupnost webu  -  RSS - Tiskové zprávy  -   RSS - Aktuality z detencí
© Kancelář veřejného ochránce práv